Vladimíra Kadlecová alias FIEBI


Celý život bojuji sama se sebou. Chtěla bych toho tolik umět. Vrhám se po hlavě do dalších a dalších projektů. Stále se učím, stále zkouším. Někdy s výhrou, jindy s omylem. Mám hlavu plnou nápadů a tak málo času je všechny uskutečnit. Naučila jsem se lítat v oblacích s ptáky, poslouchat šelest vzduchu hrajícího na šňůry křídla jak na struny harfy. Za doprovodu této kouzelné melodie plné vzpomínek usedám tu k hrnčířskému kruhu, tu k šicímu stroji, tu k dlátkům a špalíku dřeva a abych ani večer nezahálela, tak beru háček a motám. Učím se krasopisu, i když jej již dávno umím, neb mám státní zkoušku z těsnopisu a ten dal základ k dnešnímu módnímu trendu v psaní. Jsem a tak tvořím. Od rána do pozdních hodin a neskutečně mne to baví. No, a když je takové krásné léto jako to letošní, tak spoustu času věnuji zahradě, protože miluji barvy květů, vůni keřů a krásu stoletých stromů, které tu zahradu jak strážci hlídají před slunečními paprsky, aby neuschla.